Vážení rodiče, kolegové,
nacházíme se v nelehké době, která je nesmírně náročná pro rodiny i pro vzdělávání. Více než kdy jindy je proto nyní důležitá i úzká spolupráce rodiny a školy.
Mám pro nás všechny velikánskou výzvu.
POKUD JE TO V NAŠICH SILÁCH:
– UDĚLEJME VŠE PRO TO, ABY DŮSLEDKY TÉTO DOBY BYLY PRO NAŠE DĚTI CO NEJMENŠÍ
– SVÉ UČITELE I SVÉ RODIČE DNES NAŠE DĚTI NESMÍRNĚ POTŘEBUJÍ – VÍCE NEŽ KDY JINDY
– MOTIVUJME JE, PODPORUJME, ZAJÍMEJME SE O NĚ…VĚNUJME JIM NÁŠ ČAS
– JDE O CELOU JEJICH BUDOUCNOST….
ZŠ Úvaly nyní funguje podle plánu pro distanční výuku: https://www.zsuvaly.cz/wp-
A proč to děláme tak, jak to děláme?
- Synchronní online výuka (videokonference přes GoogleMeet) má smyl pro úvod do nové látky, pro vyjasnění otázek, pro zadávání projektů, pro upřesnění, co žákům jde, co nejde, na čem je potřeba dále pracovat a podobně. Výhodou je přímý kontakt. Z didaktického pohledu však není vhodné synchronní online výuku využívat ve 100 %, protože je též potřeba, aby žáci látku procvičovali, zpracovávali samostatně téma, pracovali na zadaném úkolu, řešili předložený problém apod. Tedy podobně jako je tomu i při prezenční výuce. Navíc hrají svou roli i nároky na pozornost, únava a další faktory.
- Právě proto je vhodné při distančním vzdělávání využívat pravidelně i online výuku asynchronní (GoogleClassroom), která probíhá tak, že žák vypracovává zadané úkoly, posílá odpovědi prostřednictvím online platformy, dostává od učitele zpětnou vazbu na svůj konkrétní postup. Tento způsob umožňuje individuální práci s konkrétními dětmi, dává dětem potřebný prostor a čas pro jejich práci. Klade však i nároky na přístup daného dítěte, popř. na spolupráci rodin.
V jakém poměru je u nás synchronní a asynchronní online výuka?
- Poměr synchronní a asynchronní výuky se v jednotlivých ročnících liší podle toho, jak jsou děti schopné těžit z konkrétní online výuky a do jaké míry potřebují pomoc ze strany rodičů. Obecně lze ale říci, že jsme na naší škole nastavili tento poměr cca 50:50, a to zcela promyšleně, po dlouhých interních diskuzích, po konzultacích s několika dalšími školami, po poradách s odborníky na vzdělávání a též podle doporučení vydaných ministerstvem školství.
- Zvláště na prvním stupni se nám též velmi osvědčilo dělit třídu při synchronní online výuce (GoogleMeet) na hlavní předměty do menších skupinek, které umožňují daleko individuálnější přístup. Učitel pak dokáže čas s dětmi využít zcela naplno a maximálně efektivně.
Jsou ale přece i školy, kde běží 100% synchronní online výuka…
- Ano, takové školy zajisté jsou. Z pohledu pracujícího rodiče se taková výuka může zdát dokonce jako naprosté optimum – dítě je stále „pod dohledem“ apod. Výhradně tento styl výuky však nepřináší očekávaný přínos. Vzdělávání není jen o tom, „dítě pohlídat“ a časově zaměstnat, ale je i o efektivitě a přínosu, o rozvoji vlastností důležitých pro život, o posilování samostatnosti, schopnosti překonávat překážky, o rozvoji studijních i dalších kompetencí.
- Moderní výuka a vzdělávání jsou z velké části především o tom, aby dítě samo o sobě pracovalo. A toho se pouhou synchronní online výukou vždy nedocílí.
- Učitelé by pouze přes videokonference učit bezpochyby zvládli. O to strach nemáme. Dokonce by to bylo v jistých ohledech pro učitele i jednodušší. Ale je potřeba si uvědomit, že klíčové je, kolik práce udělají samotná děcka, nikoliv, kolik času je na obrazovce vidět učitel.
- „Učivo je jen palivo, ale pro pravé učení je motorem vlastní aktivita žáků!“
Musí být distanční výuka nutně vždy méně kvalitní?
- Toto je velmi relativní. Ze zkušenosti jsme už zjistili, že žáci, kteří chtějí, naučí se i při distanční výuce téměř stejné množství jako při té prezenční. Je to hodně o morálně volních vlastnostech každého dítěte a o tom, jaké má zažité dosavadní pracovní návyky. Samozřejmě, že kdo měl do teď určité sklony „flákat se“, současná situace toto může ještě více prohloubit.
- Neboli, jak říkal už Jan Werich: „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“ nebo také „Neříkej, že neumíš, když nechceš.“
Přenáší teď škola svou zodpovědnost za vzdělávání dětí na rodiny?
- Je potřeba říci, že ve výchově a vzdělávání dětí byla škola i rodina vždy společně. Všechny děti na základní škole potřebují při vzdělávání motivaci i ze strany rodičů, potřebují cítit jejich stálý a pravidelný zájem, jejich neustálou podporu.
- U nejmenších dětí (1. a 2. třída ) je pomoc rodičů nenahraditelná – bez jejich velké pomoci se děti při distanční výuce nemohou obejít (úzká spolupráce učitelky s rodiči při výuce doslova nutná).
- Od třetí do páté třídy už je třeba, aby zodpovědnost přecházela více na děti (ačkoliv pomoc je často ještě potřebná).
- Na druhém stupni už je jednoznačně plná zodpovědnost za své učení na mladém studentovi (přesto potřebují i tyto děti cítit od rodičů zájem a podporu).
- U starších žáků určitě doporučujeme nastavit fungování a pravidla v rodině tak, aby pracovali i bez stálého dohledu. Pokud toto nastaveno výchovou není, žádná učitelka nedokáže dítě na dálku „donutit“, aby nyní intenzivně pracovalo. Naopak, pokud je toto v rodině dlouhodobě zdravě nastavené, děti pracují a fungují i v této době celkem bez obtíží. Samostatnost a určitá zodpovědnost je u starších žáků naprostý základ, bez kterého těžko dojdou ke studijnímu úspěchu.
Chceme rodičům samozřejmě ulevit, jak jen to bude možné. Jsme také často rodičové a známe i z „druhé strany“ dopady distanční výuky na chod našich domácností i na naši práci. Doba opravdu není lehká. Naše spolupráce a naše silné odhodlání proto bude nyní pro naše děcka moc a moc potřeba! Bez spolupráce školy a rodin totiž škola sama tuto dobu úspěšně nezvládne. A ani naše děti.
Děkuji všem za Vaši spolupráci! Jde o hodně.
Za vedení školy
Lukáš Kunc