„Skončila škola, je čas se učit, řekli jsme si a díky podpoře z programu Erasmus + vyrazili na zkušenou do irského Dublinu. Bylo nás sedm. V malebném a přívětivém hlavním městě Irska při ústí řeky Liffey jsme strávili 15 dní (3.-17.7.) Naším cílem nebylo pouze získat znalosti a dovednosti z CLIL metodologie (jak připravit např. hodinu dějepisu či matematiky v angličtině) a obecné angličtiny, ale také poznat jinou kulturu, utužit vzájemné vztahy, navázat nová přátelství pro případnou spolupráci s partnerskou školou a v neposlední řadě také trochu zrelaxovat. Řekl bych, že stanovených cílů bylo dosaženo. Ať již to bylo v učebnách příslušných jazykových škol, při společných výletech, každodenních procházkách a projížďkách po městě a okolí, či při návštěvách starobylých dublinských pubů, dílo se dařilo. Zážitků a zkušeností jsme si přivezli mnoho. První den jsme přežili jízdu v místním prostředku hromadné městské dopravy, double deckeru, na který jsme čekali hodinu a půl, což oproti pražským pěti, maximálně deseti minutám, byl jistý kulturní šok, který byl o to intenzivnější, čím více řidič autobusu, prostřednictvím tlampače, nadával keltsko-anglickým slangem cestujícím, v jeho očích troublemakerů narušujících plynulou jízdu, nezastavoval na zastávkách a očesával koruny stromů lemující hlavní silnice města, po kterých se tento irský pirát místní veřejné dopravy řítil zběsilou rychlostí. A jedna poznámka na okraj, když čekáte např. na autobus č. 41, neznamená to, že se sním dostanete do stejné destinace jako s autobusem č. 41, který jel před zmíněnou hodinou a půl. Za dobu pobytu jsme měli možnost poznat, jak žijí obyčejní Irové, u kterých někteří z nás byli ubytovaní. Dozvěděli jsme se například, že v některých rodinách mají k snídani každý den toust s džemem, a že v jistých čtvrtích je běžné prohánět se na koních a krok co krok šlápnout do koňské koblihy, takže si člověk připadá spíše jak na irském venkově než v centru Dublinu. Víme také, že i na starém kole se dá pohodlně krosit po celém Dublinu a jeho okolí a i do vzdálenějších destinací se dostat ve shodném čase jako místní veřejná doprava. Při koupání na břehu Atlantiku jsme zjistili, že to je úplně jiné než v Chorvatsku, kam si jistě není nutné brát na pláž teplou mikinu a kulicha. Také již víme, že Španělům chutná domácí slepice na paprice vařená z polských potravin, a že se slavným fastfoodem Fish and Chips je to podobné jako s českým národním nápojem, někde skvělý, jinde nepoživatelný. Příjemným zjištěním také bylo, že my Češi pravděpodobně nejsme největší kverulanti v Evropě a dokonce, že jsme občas dochvilnější než Němci. A tak jsme si zpět do Úval přivezli mnoho zážitků, nápadů, radosti a energie, které bychom rádi předali našim žákům a kolegům, a učinili tak jejich životy pestřejší a šťastnější, stejně jako je šťastný a pestrý život Irů, kteří přes veškerou tragiku dějin, zůstávají vřelými pohostinnými lidmi s otevřeným hledím do světa.“ Ivo Mach
